Když otevřete stránku YouTube.com, co vidíte? Vidíte klipy, sport, zábavu, nebo recenze, které jsou z velké většiny především prodejním videem, které vás má za cíl pomalu nahlodávat ke koupi toho či onoho produktu?
V poslední době hodně přemýšlím nad tím, jak hodně jsou moje nákupy inspirovány právě sledováním videí na YouTube. Když jsem se rozhodoval, jakou kameru si koupím, nebo jaký telefon, hodinky, nebo třeba pomocníka do kuchyně si vyberu, byl to právě YouTube, který mě přiměl ke koupi. Nikoliv Heureka, Zboží.cz, nebo jiné srovnávače nabídek, které obsahují desítky a možná i stovky recenzí daných produktů, úhledně seřazených do kategorií.
Co naplat, Youtube algoritmus mě narozdíl od algoritmů srovnávačů nabídek, nebo jiných sociálních sítí, skvěle zná. Na první stránce mi ukáže recepty, které bych si s chutí uvařil, recenzi telefonu, který mě fascinuje (Samsung Galaxy Fold), pár videí o objektivech, představovací video umělé inteligence a návod, jak používat poznámkovou aplikaci Craft.
Všechna z těchto videí, která vidím na první obrazovce jsou nějakým způsobem prodejní, možná až na ten recept na sezamové kuře, pokud se mi v něm nebude snažit kuchař prodat svoji kuchařku – přitom je to další ideální prostor, ve kterém by mi určitě nějaká společnost dokázala prodat troubu, mixér nebo třeba značku mouky.
Zbytek videí je ale defacto čistě prodejní. Každý den vznikají tisícovky recenzí na věci, které možná někdy budete potřebovat. Problém těchto „recenzí“ je v tom, že recenzenti často nemluví o nevýhodách produktů, protože produkty často dostávají jen tak. Někdy jen na pár dní, jindy jako dárek za to, že recenze vznikne. Technickými parametry oplývající recenze produktů, které si čtenář/kupující dokáže přečíst do minuty, recenzenti ve videích propírají desítky minut, aby je algoritmus posunul o pár videí výše nad ostatní.
Hloupost těchto recenzentů je často korunována leností – většinou jen opakují to, co si přečetli na oficiálním webu výrobce a maximálně v jedné nebo dvou recenzích. Recenze potom skutečně není o recenzentově pocitech, protože pocity prodejce příliš nezajímají a recenzent na ně nemá čas, nýbrž tkví v pár bodech, které se recenzent dočetl na webu, ostatně stejně tak, jako to mohl udělat čtenář. Z recenzenta se tak stává nejlepší prodejce produktu vůbec.
Dnes už nechodíme do Datartu nebo podobných obchodů podívat se na to, co je v nabídce. Často se inspirujeme na eshopech a recenzenti, kteří mají produkt vychválit a zároveň nemluvit o chybách, které by produkt mohl mít, se stávají těmi nejlepšími prodejci – jsou obvykle (ale rozhodně ne vždy) mnohem lépe jazykově vybaveni, než student, který si do prodejny elektra přišel vydělat pár korun. Pamatuju si, jak jsem se kdysi bavil tím, že jsem se prodejců v elektru ptal na technické dotazy a oni mi nebyli sto odpovědět.
Nedávno jsem se pokukoval po novém telefonu. Můj iPhone XS ještě sice nemíří do křemíkového nebe, ale z důvodu efektivity jsem si říkal, že bych možná rád vyzkoušel skládací telefon, konkrétně ten od Samsungu. Zajímá mě především to, jak se z malého displaye na vnější straně změní aplikace a prostředí na té vnitřní. Zajímá mě, jak aplikace na produktivitu, třeba jen kalendář a nějaká plánovací aplikace na tvorbu obsahu na sociální sítě funguje na velkém displayi na androidu. Nechci teď zabíhat do podrobností, že by mi telefon stejně pravděpodobně nevyhovoval, protože změna telefonu se pro mě rovná celé změně ekosystému, který mám doma, jde mi spíše o to, že i přes dlouhé hledání a zhlédnutí několika desítek „recenzí“ jsem odpovědi na mé otázky nenašel.
Proto jsem se rozhodl psát tento blog. Nebude moc konkrétní a asi nebude ani moc technický, ale bude o tom, jak se s věcmi žije, ikdyž se ukáže, že mají jisté chyby – ostatně jako všechny výrobky dneška, ačkoliv se nám markeťáci všech firem snaží namluvit, že jejich produkt opravdu žádné chyby nemá, to říká jen konkurence a ta jich má dvakrát tolik.
Díky za vaši pozornost,
Richard Hřivňák
Napsat komentář